Selhaly veškeré kontrolní mechanismy. A to proto, že vedení Ústřední zpravodajské služby v čele s tehdejším šéfem Michaelem Haydenem všem zákonodárným i vládním orgánům lhalo.

To jí umožnilo celé roky v oficiálně neexistujících detenčních zařízeních svévolně zadržovat a mučit nikdy neodsouzené, a dokonce neobviněné vězně, konstatuje server Bluenationreview.com.

Obelhaný Kongres

Hlavním kontrolním orgánem CIA je Kongres. Ten ale nemůže plnit svou dozorovací funkci, když mu CIA neposkytuje úplné informace.

A to se od roku 2001 až do 6. září 2006 dělo.

Kongres nevěděl o tom, jak brutální "rozšířené metody výslechu" - zahrnující mimo jiné "rektální krmení" - jsou. CIA Kongresu zamlčela i to, že jsou tyto výslechy neefektivní. Tedy že mučení vězni žádné důležité informace nevyzrazují. 

Po dopadení Usámy bin Ládina agenti CIA tajně informovali zákonodárce, že k jeho vystopování vedly právě tajné výslechy, vyšetřovací zpráva ale prokázala, že to nebyla pravda, upozorňuje agentura AP.

"Bývalý šéf CIA Hayden senátnímu výboru pro zpravodajské služby lhal téměř ve všem, co o programu výslechů říkal," konstatuje pak americký zpravodajský server Mashable.

Konkrétní příklad: bývalý šéf CIA Michael Hayden podle listu The Washington Post tvrdil, že waterboarding "nesmí být prováděn častěji než 5 dní v měsíci, maximálně dvakrát v jednom dni, přičemž jeden výslech nesmí trvat déle než dvě hodiny a podezřelý během něho smí být polit maximálně šestkrát".

"Proudu vody pak může být vystaven maximálně 40 vteřin," ujišťoval dále Hayden.

Senátoři ale při prověřování dokumentace CIA zjistili, že byl údajný hlavní "mozek" teroristických útoků proti Spojeným státům Chálid Šajch Muhammad během dvou týdnů vystaven waterboardingu devětkrát, přičemž v roce 2003 hned pětkrát v rozmezí 25 hodin. Polévání vodou navíc trvalo s krátkými přestávkami až dvanáct minut.

Podvedená inspekce

Vedení CIA se podařilo obejít i vlastní inspekci.

Generální inspektor v květnu roku 2004 vypracoval a zveřejnil zprávu nazvanou Special Review, v níž se objevily stejné lži a dezinformace jako jinde. A k nimž se posléze dostala i média a jejich prostřednictvím nakonec také veřejnost. Zpráva dosud zůstává platná v nezměněné podobě.

Obelhaný prezident

Nejmocnějším mužem je ve Spojených státech prezident, a hlavní díl odpovědnosti za pochybení tajné služby by měl proto nést tehdejší šéf Bílého domu George Bush.

Problém je v tom, že podle záznamů CIA nikdo z důstojníků ani vedení CIA (včetně ředitele George Teneta a později jeho nástupce Portera Grose) až do roku 2006 nikoho z Bílého domu o výsleších nezpravil.

Od roku 2001 do roku 2006 přitom bylo brutálnímu týrání vystaveno osmatřicet z devětatřiceti lidí podezřelých z terorismu.

Obelhané ministerstvo spravedlnosti

Americké ministerstvo spravedlnosti dostalo z Bílého domu pokyn k vypracování takového právního výkladu, který mučení při výsleších ospravedlní.

Právní experti způsob našli, opět však byl háček v tom, že nedostali úplné a přesné informace o tom, co se v tajných detenčních centrech děje.

Poradní orgán generálního prokurátora a prezidenta - Úřad právní rady - měl v letech 2002 až 2007 lživé informace o podmínkách, v jakých byli vězni drženi, a zdravotních následcích, které v nich utrpěli.

Odmítnutá FBI

Kromě toho, že CIA svým jednáním v konečném důsledku poškodila obraz Spojených států v zahraničí, ohrozila i národní bezpečnost. Jednala totiž na vlastní pěst a odmítala spolupracovat s ostatními zpravodajskými službami.

Ústřední zpravodajská služba odmítla žádost ředitele FBI Roberta Muellera o umožnění přístupu k vězňům a podala neúplné informace Úřadu ředitele národních zpravodajských služeb, který slouží mimo jiné jako hlavní poradce prezidenta pro zpravodajské služby.

Také proto se neúplné informace dostaly do Bílého domu a v září 2006 rovněž na veřejnost.

Zneužitá média a zmanipulovaná veřejnost

Občané však byli obelháváni dlouhodobě a systematicky - skrze sdělovací prostředky. Krom toho, že CIA mučení zatajovala, manipulovala veřejné mínění tím, že cíleně odtajňovala vybrané části dokumentace tak, aby si tím vylepšovala reputaci.

Na dezinformační kampani pracoval tiskový odbor CIA ve spolupráci s jejími důstojníky. Vybrané informace odtajňoval a předával spřáteleným novinářům. Cílem bylo zabránit tlaku na ukončení programu "rozšířených výslechů" v detenčních centrech, jakožto odradit kongresmany od myšlenek na škrty v rozpočtu CIA.

Zdroj: 1