Vyjadřuje postoj hrdého vzdoru proti chování zfanatizované společnosti. Postava na ní dává uprostřed hajlujícícho davu rukama ostentativně založenýma na hrudi najevo svůj odpor k poklonkování nacistickému režimu. Identita vzdorujícího muže na fotce byla neznámá až do roku 1991. Tehdy si v německém týdeníku Die Zeit povšimla fotky jedna z jeho dcer a zjistilo se, že se jedná o Augusta Landmessera.

V době pořízení fotky pracoval jako dělník v loděnicích Blohm & Voss v Hamburku. Od roku 1931 byl členem nacistické strany NSDAP. Důvod k jeho tehdejšímu odporu ke straně měl osobní a tragické pozadí. Landmesser se totiž zamiloval do židovské dívky Irmy Ecklerové a v roce 1935 se s ní zasnoubil. Poté, co se nacistická strana dozvěděla o jeho zásnubách s Židovkou, vyloučila ho ze svých řad. Když se chtěl Landmesser s Irmou Ecklerovou oženit, byla jeho žádost zamítnuta, jelikož v tu dobu vešly v Německu v platnost tzv. Norimberské zákony.

Landmesser porušil zákon na ochranu německé krve a cti, který v prvním bodě stanovoval, že „sňatky mezi Židy a státními příslušníky německé krve nebo krve podobného charakteru jsou zakázány“. Totéž se vztahovalo i na styky mimomanželské. Zamilované dvojici se mezitím narodila první dcera Ingrid. O rok později se odehrála scéna zachycená na slavné fotografii. V loděnici, v níž Landmesser pracoval, křtili novou válečnou loď. Všichni kolem něho ji vítali se vztyčenou pravicí a pozdravem „Sieg Hail“, pouze Landmesser mlčky a zarytě stojí se založenýma rukama.

V roce 1937 toho už měl Landmesser plné zuby a rozhodl se s rodinou utéct do Dánska. Byl ovšem zadržen na hranicích a obviněn z „hanobení rasy“. Trval však na tom, že o židovském původu Irmy on ani ona nevěděli a o rok později byl propuštěn pro nedostatek důkazů. Gestapo však Landmesserovi pohrozilo, že pokud se nevzdá svého vztahu s Židovkou, půjde do vězení. Landmesser nařízení ignoroval, a proto byl o rok později znovu zatčen. Tentokrát trestu neunikl a byl odsouzen na tři roky do koncentračního tábora Börgermoor. Svoji ženu ani děti už nikdy nespatřil.

Irmu Ecklerovou, tehdy očekávající druhou dceru Irenu, Gestapo zatklo také a odvedlo do ženského koncentračního tábora v Ravensbrücku. Ecklerovou pak zřejmě přemístili v rámci nacistického programu „eutanázie“ do střediska v Bernburgu, kde byla společně s tisícovkami dalších zavražděna. Po válce se našly oficiální dokumenty, které stanovují smrt Ecklerové na 28. dubna 1942. Landmessera mezitím v roce 1941 propustili z vězení. Našel si práci ve firmě pro přepravu nákladů Püst, kde působil jako předák. V roce 1944 byl Landmesser poslán jako člen vojenského praporu složeného z bývalých trestanců a „odpadlíků“ na frontu. O pár měsíců později v Chorvatsku zemřel.

Manželství Augusta Landmessera a Irmy Ecklerové bylo v roce 1951 zpětně posvěceno senátem v Hamburku. Jedna z jejich dcer, fotografka Irena Ecklerová, později vydala knihu sledující osud její rodiny, doplněnou o celou řadu oficiálních dokumentů, dopisů a fotografií z tehdejší doby. Mezi nimi je samozřejmě i ta, z níž se později stal internetový mem.

Zdroj: 1