Podrobnosti se vynořily minulý měsíc, když část toho „Evropského zeleného údělu“ oznámeného loni volala po tom, aby se do roku 2050 stal kontinent „klimaticky neutrální“.

Komise pokrokově promlouvá o „přetvoření klimatických a ekologických problémů na příležitosti.“ Rovněž mluví o tom, že „tu transformaci provede spravedlivě a inkluzivně pro všechny.“

Měli by ale přidat slova: „kromě zemědělců.“

Teď už Komise EU právě zveřejnila svoji strategii „Farmy pro vidle,“ což zemědělská část Evropského zeleného údělu. V tom oznamují série nerealistických cílů: Během následujícího desetiletí mají sedláci jako já omezit použití přípravků na ochranu úrody na polovinu, omezit použití hnojiv o 20 procent a převést čtvrtinu celkové výměry půdy na organickou produkci.

Nic z toho by samozřejmě nemělo nikoho připravit o večeři.

Evropanům bylo dáno požehnání, aby žili v dobře živené společnosti. Máme stabilní vlády, spolehlivé infrastruktury a pokročilé ekonomiky. Máme i jednu z nejlepších zemědělských půd ve světě s dobrou ornicí a vysokými výnosy rok za rokem. Pomocí intenzivního zemědělství jsme dosáhli úžasných výsledků a nepotýkáme se s problémem hladu a podvýživy, které trápí méně šťastné lidi v jiných společnostech.

To, co teď Evropská komise navrhuje, v podstatě znamená nařízení menších sklizní. Pro spotřebitele to povede přímo k jediné věci: K vyšším cenám. Jídlo bude dražší.

Je tu i hlubší problém. Jak si mají sedláci vydělat na živobytí, když budeme pěstovat méně úrody a prodávat méně potravin? Komise přezírá jeden z nejpravděpodobnějších výsledků jejich zkázonosného přístupu k zemědělství. Když sedláci neshrábnou zisk, přestanou sedlačit.

Až k tomu dojde, ty malé sklizně se scvrknou ještě více.

To ale popírá to, co komise říká o svém hlavním cíli, kterým je učinit „ekonomiku EU trvale udržitelnou.“ Je třeba pochopit, že neexistuje nic takového jako ekonomická udržitelnost bez udržitelné ekonomiky.

Rovněž to vyvolává otázku, odkud bude naše jídlo pocházet, když to nebude z našich vlastních farem. Vždy bychom mohli dovážet více potravin z jiných míst. Globální obchod je už teď podstatnou součástí potravinářské produkce. Měli bychom ho více podpořit.

Ten Evropský zelený úděl nepovede k ničemu jinému než k podřadnému hospodaření, kdy budeme mít jen uboze produktivní zemědělskou půdu, a tak budeme muset obdělat i málo produktivní půdu, kterou teď necháváme přírodě. Třebas by to mohlo naplnit břicha v Evropě, kde bude už málo sedláků. A možná to zachrání svědomí aktivistů a byrokratů v Bruselu. Ale určitě to nepomůže klimatu.

Naším cílem by mělo být vypěstovat více potravin na méně půdy. Avšak EU představuje přístup tažený spíše ideologií než vědou, a ten povede k vypěstování méně jídla na větší výměře půdy.

A co je na tom „zeleného“?

A tohle všechno se jen tak mimochodem má dít v době, kdy populace světa bude růst. Demografové očekávají, že do roku 2050 bude tuto planetu obývat o 2 miliardy lidí více. A ty budeme muset nakrmit také. Spočítáme-li, jak to v příštích 30 letech udělat, vyjde nám, že zemědělství bude významný problém a řešení, když ho najdeme, bude spočívat v inovativních technologiích, produktech a strategiích zvláště v rozvojovém světě.

Vůbec nepotřebujeme další břemeno restrikcí, které budou Evropanům komplikovat možnost, aby se sami nakrmili.

Avšak nejhorší ze všeho je to, že Evropský zelený úděl zjevně na sedláky pohlíží jako na nepřátele zachování přírody. Zachází s námi jako s problémem, který je nutno řešit, místo spojenců ve společném zájmu.

To my už tvrdě dřeme, abychom byli tak „zelení“, jak je jen možné. Na mém statku produkujeme část elektřiny ze solárních panelů. Využíváme GPS a další technologie, abychom snížili odpad, když hnojíme mrvou a bojujeme s plevelem. Kryjeme plodiny, abychom bránili půdní erozi. Pěstujeme pásy květin, abychom nalákali opylující hmyz a zlepšili biodiverzitu.

Až to čas a technologie dovolí, budeme toho dělat ještě více. Avšak tou nejjistější cestou k zabránění pozitivních inovací je ohrozit schopnost sedláků vydělat si na živobytí.

Pro sedláky a pro všechny: ten Evropský zelený úděl je údělem zahnívání.

Zdroj: 1