Johansona velice rozčílil text z webu opery.

“Jsme hrdí na to, že vám přinášíme rozmanitý program a sezóna 2018/19 nebude výjimkou. Verdi a Puccini v celé jejich vášni, elegantní Handel a Mozart, romantický Massenet, mocný Strauss a Wagner – bohatství, které učiní tuto sezónu nezapomenutelnou, nebere konce.”

Johanson je podle svých slov také bílý muž, a vadí mu, že prý klasická hudba vyjadřuje bílou nadvládu už po staletí. Dávat prý v současnosti na program díla mrtvých bílých mužů jen nahrává rasistickým tendencím.

Nepopírá, že italská operní tradice je bohatá, ale americká instituce by prý měla reflektovat, že je založená na půdě amerických Indiánů a její ekonomika byla vybudována prací otroků. Když dává na program jen bílé muže, dává tím prý vzkaz těm, kdo bílí muži nejsou.

Když jeho tlachání sesekáme, dostaneme se k závěru jeho článku, kde tvrdí, že samozřejmě neusiluje o to, aby se klasická díla cenzurovala, ale velké opery by se měly otevřít autorům z řad žen, transsexuálů, nebo barevných lidí.

No. Klasická hudba je věčná pro svou krásu a kvalitu, která si i po stovkách let stále nachází své posluchače. Pokud nějaký barevný transsexuál složí operu, ze které se všichni posadí na zadek, je jisté, že si na nějakou operní scénu cestu najde. Trh tak funguje.

Nicméně pravdou je, že klasická hudba je bílá věc. Ač BBC nebo někdo jiný určitě brzy v nějakém pořadu ukáže Mozarta či Wagnera jako černocha nebo Asiata, dnes stále ještě víme, že skladatelé klasické hudby byli evropští velikáni evropské krve. A ve svém tažení proti všemu evropskému je jasné, že tito velikáni, leží protibílým aktivistům hodně v žaludku. Snah o jejich vytlačení z operních a koncertních scén bude jistě v budoucnu přibývat.

Zdroj: 1