„Arkaim“, což v překladu z turkického jazyka znamená „hřbet, záda, základna“, je archeologické označení pro město – chrám, jehož půdorys při pohledu shora připomíná spirálu.

Dnes najdeme po celém světě tisíce záhadných míst. Mnohé z nich jsou označovány jako mystické nebo paranormální. Mizejí tam lidé, čas se zpomaluje, věci létají, zjevují se přízraky. Co do počtu neobvyklých a mystických míst zaujímá Rusko bezesporu první místo na světě.

ZJEVENÍ ARKAIMU

Jedním z nejzajímavějších je starobylý Arkaim. Právě toto město již třetí desetiletí vévodí seznamu nejneobvyklejších míst. Dnes je Arkaim historickou a kulturní rezervací, významným vědeckým centrem. A ze všech archeologických památek Ruska je bezpochyby nejtajemnější.

V roce 1987 objevila vojenská družice nad jižním Uralem podivné soustředné kruhy, přesněji spirálu vystavěnou z kamenů skládajících ideální křivku. Snímek byl předán ministerstvu obrany, odkud ho předali Akademii věd. Zde rozhodli poslat do oblasti archeology Čeljabinské státní univerzity. Ti, když letěli nad údolím řeky, spatřili sami na vlastní oči kruhy u hory Arkaim.

Ukázalo se, že celá oblast vykazuje zvýšený výskyt paranormálních jevů. Čas se tu zpomaluje a střelka kompasu blázní, lidem se v těchto místech zvyšuje krevní tlak, zrychluje srdeční tep a dostavují se halucinace.

OBJEV SVĚTOVÉHO VÝZNAMU

Archeologové se dali do práce a našli ruiny starého města. Čtyřicet století (2000 př. Kr., doba bronzová) – takové stáří mu přisoudili radiokarbonovou metodou. Jaký byl původní název města, nikdo neví: písemné zdroje se pochopitelně nedochovaly.

Jedno je ale jisté: Arkaim byl jedním vůbec z prvních měst na Zemi. Homérova Trója je mladší přibližně o pět nebo šest století. Arkaim je starší než egyptské pyramidy (podle oficiální datace – pozn. překl.).

První výkopy odkryly část stěny asi 5 metrů silné. Vypadala jako spirála zatočená ke čtverci uprostřed. Připomínalo to model galaxie promítnutý na Zemi. Další objevy se sypaly jako z rohu hojnosti. Před očima vědců se zjevila nejsložitější vesmírná observatoř, jakou kdy lidstvo poznalo. Arkaimité věděli o cyklickém kónickém pohybu zemské kůry s periodou 25.786 let!

ZÁNIK HYPERBOREJE

Arkaim se mohl ukázat být domovem prapředků – centrem a pramenem starověké civilizace, která dala vzniknout mnoha národům, včetně ruského. Později se tato hypotéza potvrdila.

Ale odkud se na jihu Uralu, v nekonečné stepi, mohlo objevit toto tajemné město? Na takovou otázku přinášeli vědci mnoho hypotetických odpovědí. Ne všechny jsou v souladu s našimi současnými znalostmi a představami. Do popředí se dostala dokonce hypotéza o mimozemské civilizaci.

Jak je možné, že starověcí obyvatelé tohoto města měli znalosti, k nimž se naše civilizace teprve přibližuje? Proč se zdi Arkaimu orientují přísně podle hvězd, přičemž jedna z nich je Sirius, nejjasnější hvězda na noční obloze? Při hledání objasnění tohoto fenoménu se vědci obrátili na starověký indický epos Mahábháratu, do knihy Velkého exodu.

Kniha vypráví o exodu vysokých světlovlasých „bohů“ z Da’arie (Hyperborea), kteří přiletěli na Zemi ze vzdálené planety. Při spásném útěku před Velkou zimou a světovou povodní se ocitli na samém okraji Rifejských hor (nyní Ural). S bolestí v srdcích opustili požehnanou zemi za polárním kruhem, kde před nástupem doby ledové vládlo subtropické klima a rozkvétaly tam krásné zahrady.

Krutá zima byla způsobena pádem obrovské komety, po němž velká vzdutá vlna zaplavila část jejich Arktidy. Vyrazili s velkou karavanou na jih a po mnohadenním pochodu si vybrali malebné údolí u hory Arkaim, kde začali stavět město s využitím znalostí svých předků.

TOPOGRAFIE ARKAIMU

Město bylo postaveno podle matematicky přesného výkresu s orientací výhradně na hvězdy a slunce. Vědci sestavili počítačový model města. Podle něj byl vzhled starobylé metropole neobvykle krásný, vše tonulo v zeleni.

Tvar města byl ideálně zaoblený, s vysokými věžemi, na vnější straně obložený barevnými cihlami. Na střechách domů se vinula ulice pro pěší chodce a vozy. Centrum zabírala observatoř. Čtyři vchody do města vykreslovaly obrys svastiky.

Svastiku jako posvátný symbol slunce používali ve starověké Indii, Íránu, Egyptě, rovněž tak mayští indiáni a později Rusové. Obyvatelé Arkaimu byli vysocí a krásní, soudě podle průzkumu pohřebišť, a zřídka kdy onemocněli. Zabývali se zemědělstvím, chovem skotu, výrobou keramiky. A když objevili poblíž města naleziště s výskytem měďnatých pyritů, začali tavit měď. Z Arkaimu se vydávaly na cestu karavany s bronzovými sekerami, noži a řemeslnými výrobky do Íránu, Indie, Řecka, až dosáhly velkého království Sumeru.

VZNEŠENÍ POLOBOZI?

Vysoké světlovlasé lidi všude vítali s úctou a pro jejich vysokou inteligenci a znalosti, nezištnost a milosrdnost, je považovali za polobohy. Byli mezi nimi i zkušení lékaři, kteří znali tajemství nadpozemské medicíny. V astronomii neměli sobě rovných, a nemohlo tomu být jinak, protože Arkaimité učili své syny od raného dětství znalostem svých velkých předků.

Od kolébky jim vyprávěli o vzdálené pravlasti na Siriu i opuštěné Hyperborei… Když sešel ledovec, poslali tam své průzkumníky. Ale vrátili se s prázdnýma rukama, oceán zaplavil celou jejich požehnanou zemi. Sen o návratu se přes noc rozplynul. Začali tehdy zkoumat znamení ze vzdálené pravlasti, které jim přicházely ve snech. A jeden ze snů měl prorocký význam.

Ono proroctví jim sdělil nejvyšší žrec: „Očekávejte drahé hosty, obyvatelé Arkaimu!“ Pravděpodobně proto vyložili z kamenů gigantické geoglyfy. Jak to udělali, zatím se vymyká našemu rozumu, jako kdyby někdo z výše oblohy narýsoval kruhy na zemi obrovským kružítkem.

O ČEM VYPOVÍDÁ RGVÉDA

Jak se někteří domnívají ze starověkého hymnu RgVédy (obsahujícího vzpomínky na příchod Árijců do severní Indie), v roce 2683 př. Kr. v údolí Arkaimu nouzově přistála velká kosmická loď s 200 vyslanci ze Siria. Je těžké si jen představit, s jakou radostí je v Arkaimu uvítali. Od nuceného přesídlení z Hyperboreje ztratili Arkaimité některé znalosti a tito návštěvníci jim je pomohli doplnit. Z vesmírných hostů se stali učitelé k překonávání životních těžkostí.

Arkaim byl v té době opakovaně obléhán nomády. Příchozí návštěvníci nezasáhli, neměli právo použít vlastní zbraně, jimiž by mohli okamžitě obrátit nepřátelské kavalérie v prach. Nicméně obyvatelé pevnosti se dokázali ubránit sami, vypustili desítky bojových vozů proti obléhajícím nepřátelům… A potom přiletěla pro návštěvníky záchranná vesmírná loď. Možná tehdy, na rozloučenou, arkaimští kameníci vytesali kamennou modlu, která dodnes teskně vzhlíží k nebi…

VELKÝ EXODUS

Obyvatelé Arkaimu se poté rozhodli opustit údolí navždy: zásoby rudy byly vyčerpány, karavany se zbožím přestaly putovat za obchodem… Vzali jen vše nezbytné, opustili město a odevzdali je ohni – s největší pravděpodobností nechtěli, aby Arkaim padl do rukou kočovníků. Cestou se rozdělili: jedni se vydali do Indie, která jim připomínala Hyperboreu, druzí si vybrali území Íránu a velkého Sumeru a třetí skupina se vydala do hor Tibetu.

Tak to prý naznačují zpěvy ve starověkém hymnu RgVéda.

V knize Velký exodus Mahábháraty nejdeme mimo jiné pasáž:

„Do Indie přišla neznámá rasa vysokých bílých světlovlasých polobohů ze země rozkládající se na samém okraji Rifejských hor. Přinesli s sebou vědění, a stalo se to po vstoupení Buddhy do nirvány (v létě roku 13019 od Velké zimy podle védského kalendáře).“ (Buddha je zde chápán obecně jako osvícená bytost, nejde o historického Buddhu Siddhártha Gautamu – pozn. překl.)

Za položení základů kultury a vědění mnoha současných národů vystoupili na věčnost a donutili nás o čtyřicet století později lámat si hlavu nad posláním obřích kruhů ve stepi za Uralem.

Zdroj: 1

Zdroj: 1