V lednu 2017 ministr pro přistěhovalectví Morgan Johansson oznámil, že ani letos vláda neumožní Radě pro prevenci kriminality (BRÅ) zpracovat aktuální statistiky o původu zločinců. To navzdory skutečnosti, že poslední zpráva je deset let stará a že demografický trend ve Švédsku se od té doby dramaticky změnil. Proto databáze rozsudků prostudoval a zpracoval P. Jonasson, poslanec opoziční strany Demokraté.

Nová studie byla provedena od května do září tohoto roku a analyzuje celkem čtyři tisíce rozsudků. Zahrnuje téměř všechna odsouzení za sexuální trestné činy na období 2012-2017, chybí pouze data z okresních soudů Haaparanta a Norrtälje, které odmítly spolupracovat.

Studie „Sexuální zločin mezi muži narozenými ve Švédsku a v zahraničí“ byla zveřejněna 23. října 2017. Má svoji webovou stránku, kde je celý materiál ke stažení. Během prvního dne ji četlo 31 677 lidí. Švédská mainstreamová média zatím zprávu ignorují, psalo o ní několik nezávislých švédských a finských médií, včetně časopisu vydávaného českou rodačkou Kateřinou Janouchovou.

Závěry jsou alarmující:

V poměru k jiným skupinám klesá počet odsouzených Švédů od roku 2013, nárůst kriminality imigrantů se prudce zvýšil v průběhu posledních dvou let, od roku 2015.

Hrubé znásilnění s použitím fyzického násilí nebo zbraně:

Osoby s cizím původem se dopouštějí 84% hrubého znásilnění. Největší počet odsouzených násilníků jsou Afghánci, Iráčané a Somálci, až na čtvrtém místě Švédové. Dvě ze tří brutálních znásilnění jsou spáchány žadateli o azyl nebo muži, kterým bylo uděleno povolení k pobytu. Každé čtvrté znásilnění je spácháno švédskými přistěhovalci první či druhé generace narozených ve Švédsku. Pokud se podíváme, která země má největší procento násilníků mezi imigranty, je to Alžírsko, Afghánistán, Tunisko, Maroko a Palestina.

„Běžné“ znásilnění:

Pouze 4,4 % spáchali muži, jejichž rodiče a prarodiče se narodili ve Švédsku. 95,6 % je spácháno muži cizího původu, nejvíce odsouzených je ze Somálska, Eritreje, Alžírska, Iráku a Gambie. Nejvíce případů znásilnění mají ve Stockholmu, Hudiksvall a Eskilstuna. Malmö je na 8. místě a Göteborg na 17. místě.

Skupinové znásilnění:

90% skupinového násilí je spácháno muži zámořského původu. Každý čtvrtý násilník je Afghánec. Nejvíce těchto zločinů bylo souzeno v Ystad, Eksjö a Uppsale. Göteborg je na 11. místě, Stockholm 16. a Malmö 21.

Homosexuální násilí:

Podíl homsexuálních znásilnění v posledních letech prudce vzrostl. 85% odsouzených za skupinové násilí proti mužům jsou Afghánci, 15% Íránci.

Švédští muži převažují pouze v odsouzených pedofilních trestných činech a držení dětské pornografie.

Nebyl to hoax. Kdo tedy lhal?

Teď se veřejná debata ve Švédsku bude muset konečně férově obrátit i k tomuto tabuizovanému tématu. Bez lží, bagatelizace a pohrdání osudy obětí. Tématu se u nás podrobně věnoval Josef Zbořil ve článku Švédsko: Znásilněné hlavní město západu.

Zveřejněná data jsou silnou a dlouho očekávanou zbraní proti fanatickým obhájcům švédského multikulturního experimentu, kteří zkušenost obyčejných Švédů prohlašovali za lež. Švédská ministryně pro integraci Ylva Johansson si udělala mezinárodní ostudu, když letos na jaře lhala o tom, že počet znásilnění „klesá, klesá, klesá“.

Bagatelizace a lží se dopouštěli i zaměstnanci naší státní ideopolicie Hate Free Culture, která informaci o nárůstu znásilnění v souvislosti s přílivem imigrantů prohlásila za hoax, stejně jako informaci o švédských no-go zónách. Dnes do těchto „neexistujících“ no-go zón švédští politici navrhují poslat armádu, potom co na jihu země došlo k dalšímu bombovému útoku na policejní stanici.

Stáhněte si studii zde (PDF, 3 MB)

Vyšetřování původu:

„Několik lidí se mě ptalo, jak jsem zjistil původ pachatele. V průzkumu jsem o tom něco napsal, ale zde je podrobnější odpověď.

Soudci zadávají jméno a nejčastěji číslo sociálního zabezpečení odsouzené osoby. Když bylo jméno zřejmě švédské, předpokládal jsem, že jsou to Švédové. Zahraniční občané mají obvykle své občanství uvedeno v zápise rozsudku nebo v soudním řízení. V těchto případech nebylo potřeba hlouběji pátrat.

Když nebylo uvedeno ani občanství ani číslo sociálního zabezpečení, požádal jsem soudy o přílohy k rozsudkům, které by mohly pomoci při vyšetřování, obvykle vyšetřovací protokoly a / nebo rozsudky prokuratury. Za účelem zjištění původu přistěhovalců jsem uskutečnil mnoho dlouhých rozhovorů u švédské daňové agentury. Ptal jsem se, jaké místo narození má ten člověk, jaké rodiče a jaké občanství měli před tím, než se stali švédskými občany. Tím jsem získal tyto informace: jeden nebo dva zahraniční rodiče, status pobytu a země původu. Také jsem pro jistotu zkontroloval mnoho pachatelů, u kterých jsem podle jména předpokládal, že byli Švédové se dvěma rodnými rodiči – a naprostou většinou se to potvrdilo.“

Zdroj: 1