Pane docente…

Nic mi neříkejte, pane redaktore. Vy se chcete zeptat, zdali mi odpověděl pan ministr školství na můj dopis. Odpověděl, a velmi pozitivně. Škoda, že vláda pomalu končí, určitě by se dostala na program jejího jednání i výuka přírodních věd. Nu, co se dá dělat, budeme to zkoušet znova a znova, jako ti tři skřítci v mém oblíbeném filmu Tři veteráni. Snad to lidem jednou dojde, že bez radosti, otevřeného srdce a přírody to nejde!

I na to jsem se chtěl zeptat. Ale taky se vás chci zeptat, co říkáte opatřením proti africkému prasečímu moru? Neděláme z toho tak trochu hysterii?

Africký prasečí mor je velmi vážná a smrtelná choroba, která postihuje především čuníky. A nejen divoké. Dovedete si představit, jakou škodu by ta nemoc způsobila v chovech našich prasat? Ohromnou, opravdu ohromnou. S nedozírnými následky. Proto schvaluji opatření, která byla přijata, aby se dál nerozšířila. I s tím neblahým střílením černé zvěře nakonec. Snad k tomu rozšíření nedošlo. Ale víte, co by mne zajímalo? Jak se na tom Zlínsku objevila? Zasažený ostrov uprostřed nezasaženého prostoru. Velkého nezasaženého prostoru, včetně okolních států. Navíc prasata nemají křídla, aby létala jako ptáci. Jedno jsem sice viděl, ztvárnil je mistr Knížák a mně se moc líbilo a stálo opravdu za zamyšlení. Ale to je jiné povídání.

Zpět k té nemoci. Kdyby někde podobná nemoc byla, určitě by se o ní naše sdělovací prostředky zmínily. Jsou už takové objektivní. A když se něco takového objeví uprostřed nezasaženého prostoru, napadá mě jedna věc. Kdo to způsobil a kdo za tím stojí? A proč? A jestli orgány činné v trestním řízení konají? O tom se nikde příliš nemluvilo a nyní už ani nemluví. Kvůli utajení asi těžko. U nás se „vykecá“ kdeco. A minimálně o obecné ohrožení jde. Na to nemusím být právník. A co to všechno stálo, nás daňové poplatníky, jak říkají vysoce postavení pánové, peněz, které mohly být použity někde jinde. Třeba ve školství. Tak čekám a čekám, že někde něco či někoho zjistí, že za tím stojí či v tom má prsty. A že se to objeví právě před volbami.

V souvislosti s volbami, co říkáte na kauzu Čapí hnízdo?

Nejsem a asi nikdy nebudu volič hnutí ANO. Ale nemám rád hony na lidi. Pamatuji, jak byl doslova uštván pan Gross. A vyšlo to ze stejného zdroje. Navíc mám do Čapího hnízda coby kamenem dohodil a ten kousek doběhl. Pamatuji ten polorozpadlý lihovar, který je dnes pěkně opraven a podle mne dobře využíván. Jen mě mrzí, že byla uzavřena polní cesta okolo rybníka do sousední vsi. Teď se musí přes frekventovanou silnici; možná by bylo dobré nějakou cestu, i když ne přes areál Čapího hnízda, zřídit. To je ovšem zase o něčem jiném, než na co jste se ptal. Byla-li nějaká pochybení, nechť je to vyšetřeno, a pokud se nic nezjistí, měli by se „honiči“ honěným omluvit. Víc k tomu vám asi neřeknu.

Přejděme tedy na jiné téma. Co hurikán Irma? To byl doslova pekelný mazec. I naše celebrity přišly na Floridě k újmě a což teprve ty světové, co mají sídla v Karibiku…

Lituji děvčata, která se tak jmenují. Mají teď pošramocené renomé. I když…, ne, nebudu to dál rozvádět. Ale mám také své zkušenosti. Raději k přírodě. Ano, přírodní síly jsou daleko mohutnější a je vlastně dobře, že zatím „neumíme poroučet větru a dešti“. I když některé státy se o to vehementně snaží. Ne snad proto, aby jim zabránily, ale proto, aby mohly poškodit státy jiné. Což je podle mne podlé. Hurikány, tajfuny, orkány a jak se všechny ty divoké větry jmenují, mají stejnou podstatu. Síla rychlého a silného větru je ničivá a nejvíce to tentokrát Irma ukázala na malých ostrovech v Karibiku a na Kubě, i když z těchto míst bylo zpráv v našich sdělovacích prostředcích velmi málo. A kdyby hurikán doslova nesmetl ostrov Svatého Martina, tak bychom se toho dozvěděli ještě méně. Zato z Floridy bylo zpráv nadbytek i dlouhé reportáže se stejnými televizními záběry. Ano, jde o velmi lidnatý stát, a kdyby tam Irma udeřila silou jako na Martinu, škody by byly nedozírné. Ale i tak byly a systém, který se dlouhé dny připravoval, zkolaboval na většině míst. Je mi opravdu líto místních obyvatel, i když věřím, že jsou si vědomi, v jaké oblasti žijí a že jsou hurikány u nich doma. Bude trvat roky, než se v místech, kde se hurikán prohnal, dá zase všechno do pořádku. Jsem s těmi lidmi a držím jim pěstičky!

Ještě mi dovolte malou připomínku k hurikánu a následné bezvýchodné situaci na některých karibských ostrovech. Na nizozemsko-francouzském Svatém Martinu vypuklo obrovské rabování a mnoho lidí bylo ohrožováno na životě, například mačetami. Není známka úpadku civilizace, že rabující nebrali jídlo, ale elektroniku, plazmové televize, a přitom téměř veškerá obydlí jsou tam zničena a elektřina logicky nejen že nešla, ale hodně, hodně dlouho nepůjde? Takže ti místní tam budou sedět na bobku a zálibně se koukat na televizi, která nejde; a jak známo, také se jí nenají? A ještě malá poznámka – to jsou také členové EU…

I členové EU jsou různí. Jsou vedeni jako občané Francouzské republiky, takže mají stejná práva jako kterýkoliv člen EU. Nezáviďme jim je. Jsou jim stejně platná jako nám. Ovšem rozdíly tady jsou, neboť pocházíme z různých kulturních okruhů; a to se hned tak nezmění. Ale už je doháníme, díky současným televizním seriálům. A vzpomeňte, v rámci povodní, které jsme prožívali před několika roky, že se i u nás našli občané, kteří rabovali a také nebrali jídlo. Možná, že byli rovněž jiného kulturního okruhu.

Když začalo něco jako neřízená, živelná evakuace, nejprve podle dostupných zdrojů přistávaly americké letouny, které braly jen Američany. Pak nizozemské, které braly jen Holanďany, a francouzské, které zas braly jen Francouze, byť podle očitých svědků měly brát i další obyvatele EU, kteří se tam nalézali – mimochodem i Čechy a Slováky. To je ta jednotná EU, která nám vždy pomůže?

Že vy jste, pane redaktore, nečetl mé Povídání na září 2017? V něm jsem se k problému, který jste nastavil svou otázkou, dostatečně vyjádřil. Citoval jsem v něm verše Františka Halase Torzo naděje. Jak jsou nadčasové! Z největších nepřátel a zrádců jsou naši spojenci. Položte si sami otázku: Co od nich můžeme čekat. A odpovězte si na ni sami. Nejsem politik, a ani vizionář. Jsem geolog a mám rád svou vlast.

V okolí Svatého Martina, ale i Barbudy, respektive v Karibiku operuje stále nějaká ta námořní loď – většinou tedy Spojených států. To by byl takový problém nalodit těch pár set lidí na nějakou vojenskou fregatu? A svět? Záchranáři čekají na svolení tamních vlád nebo správců. Přitom jako v případech zemětřesení a dalších pohrom tam umírají lidé a rozhodují ne dny, ale hodiny. Cožpak se svět nikdy nepoučí a nepomůže co nejdříve? Že pak dorazí materiální pomoc, je fajn, ale přesto, zdá se, je první, nikoliv následná, pomoc nějak na okraji zájmu…

Vojenské lodě mívají svá vlastní poslání. Aby je mohli velitelé lodí změnit, musí k tomu dostat rozkaz. Vojenský rozkaz. Jinak si velmi zahrávají. A rozkazy se vydávají jen velmi těžce, na velících leží obrovská zodpovědnost. Takže je chápu. Ale i tak se mohla nějaká civilní společnost vzpamatovat dříve a provést nalodění ohrožených. Byť za peníze. A i když je země zničená přírodní katastrofou, má svou vládu, která rozhoduje. A měla by rozhodovat v zájmu své země a za lidi, kteří si tu vládu vyvolili. Zrovna tak jako u nás. Vždyť naše vlády vždy rozhodovaly v zájmu lidu. Nebo chcete říci, že ne?

Ale ještě se zastavím u jedné přírodní katastrofy, která oblast Střední Ameriky postihla. Nebyla jí sice věnována taková pozornost jako hurikánu Irma, ale stála za to! Jižní oblasti Mexika zasáhlo zemětřesení o síle 8,2 až 8,4 stupně Richterovy stupnice. Opravdu velmi silné zemětřesení. A jsou stovky mrtvých. A následovalo ještě na 185 dalších otřesů o síle 6,1. A takové zemětřesení dovede udělat daleko víc škod než hurikán. Jen se o tom v našich sdělovacích prostředcích tolik nemluvilo. Asi že to bylo v Mexiku.

Prý při zemětřesení se objevily nad místem katastrofy záhadné záblesky?

Ano, máte pravdu. Během otřesů pozorovali místní obyvatelé na noční obloze modro-zelenou záři. Prý záhadnou. Řekl bych, že ano. Záhadnou. Protože vědci dosud neumí vysvětlit původ tohoto jevu, který je při zemětřesení, hlavně při silném zemětřesení, k vidění. Ale o tom jsme se učili už na počátku šedesátých let minulého století při přednáškách ze všeobecné geologie. Někteří vědci se domnívají, že původcem je uvolněná energie hornin, jiní přičítají jev elektrickým vlastnostem hornin a ještě jiní poruchám v krystalové struktuře nerostů, jež tvoří horniny v místě zemětřesení. Možná pravda bude úplně v něčem jiném. Problém je ten, že vědci obvykle nebývají v místech zemětřesení a měření takových jevů jsou jen velmi obtížná. Faktem ovšem je, že záře vyvolaná zemětřesením existuje.

Obraťme list. Nedávno jsem si přečetl v Právu, že český jazyk už není cool?

Pane redaktore, co to je „není cool“? Že není chladný?

Ale ne, pane docente, to je něco jako, že není v kurzu. Že například politici, novináři a mladí lidé používají dnes hlavně angličtinu, nebo spoustu anglikanismů v české řeči… Neříkejte, že to nevíte.

V tom případě by bylo dobré, abychom takové politiky vypískali a nikdy už je nevolili. A novináři by povinně skládali jednou za rok přísnou zkoušku z jazyka českého, ale nikoliv z teorie, ale z praxe. Myslím povinný diktát a dlouhé slohové cvičení na dané téma. A ve školách místo přihlouplé teorie, o které jsem psal posledně, rovněž diktáty, slohová cvičení a v literatuře číst hodně dobré české literatury, a ne pokleslou a často nesrozumitelnou literaturu moderní, jako je tomu dnes. A také aby platilo, že kdo se za svůj jazyk stydí, je hoden potupy všech lidí! Včetně ústavu jazyka českého, který toto dopouští.

Že jsem staromilný? Ó nikoliv, jen jsem Čech a jsem na to hrdý!

Pojďme k problému vzhledem k přírodním katastrofám poměrně nicotnému, leč neustále bobtnajícímu. Co říkáte na současnou cenu másla?

Že plánování funguje, že Brusel plánovat umí. Jen my jsme si nedovedli spočítat, co se stane, když vybijeme svá mléčná a masná stáda a místo nich začneme chovat vzácné ovce. Ještě že se vrací do naší přírody vlci a další velké šelmy. Čtyřnohé, ovšem. To je sice nadsázka, ale víc než pravdivá. Doufám, že si ještě pamatujete, jak nám kdysi vyčítali, že naše produkce potravin je přepráškovaná a ještě jinak zaneřáděná. Dnes aby se člověk bál koupit vajíčka, maso či moučné výrobky, o mléčných ani nemluvě, cizí provenience, neboť obsahují jedovatiny všeho druhu. A naše produkce šla k čertu. Montujeme auta, v tom jsme velmocí. Ale jak dlouho? Až budou chtít pracovníci přidat na západní úroveň, přesune se výroba aut dále na východ, kde jsou lidé ještě lacinější než u nás. Nedávno ČT přiznala, že náš automobilový průmysl byl zachráněn díky v osmdesátém šestém roce Čechy vymyšlenému novému autu. Dnes už ty vymyšlenosti pouze montujeme. Ono zavrhované plánování nebyl jen tak zbytečný výmysl. Scházejí nám pracovní síly. Fyzické. Každý je dnes vystudovaný manažer, sociolog, bytový architekt a já nevím, co ještě, ale těch je už skutečně přebytek – a na práci nejsou lidi.

„Na štěstí“ sbližování se západními zeměmi se neblíží. Zato více se rozevírají nůžky, jak z naší země odtéká kapitál za hranice. Navíc nám hrozí sankce za to, že nepřijímáme islámské uprchlíky. Ale vždyť my přijímáme ekonomické uprchlíky z Východu. To nikoho nezajímá? Jen tak na okraj. Trochu přírodě rozumím a vím, že i myš zahnaná do kouta se dovede ostře a tvrdě bránit.

To všechno souvisí i s tou cenou másla! A potravin vůbec.

Jste dnes nějaký skeptický, pane docente. Jste optimista alespoň, co se týká voleb do Parlamentu a volby nové hlavy státu?

Nejsem kouzelník a nemám křišťálovou kouli, ba ani neumím číst budoucnost z ruky, očí či kávové sedliny. Bojím se však, že ať zvítězí kdokoliv, bude mít velmi svázané ruce našimi i mezinárodními závazky, že se situací mnoho neudělá. A aby měl některý z našich politiků odvahu Alexandra Velikého rozetnout ten moderní gordický uzel, tak, s prominutím, žádného takového v současném širokém politickém spektru nevidím. A právě takového bych si přál mít za předsedu vlády i za budoucí hlavu státu. A když ne, tak za hlavu státu bych si přál tu současnou. I když nám oběma klepe věk už na dveře. Takový je život!

Přiznám se, že jste mne tentokráte příliš nepotěšil, pane docente!

Víte, pane redaktore, já těším své okolí velmi intenzivně už skoro celý rok a v poslední době se mi to přestává dařit. Proto se vám omlouvám! Ale abych vás alespoň trochu potěšil, tak jeden citát: „My, co máme rádi českou zemi, jsme stále ještě tady. A to je přece povzbuzující!“

Zdroj: 1