Používají svůj vlastní majetek, obětují svůj vlastní čas, utrácejí své vlastní peníze a riskují své vlastní životy z jediného důvodu: chtějí pomáhat cizím lidem v zoufalé nouzi.

Tihle všichni stráví několik dalších dní broděním v chladné, špinavé vodě se všemi aligátory a hady co jich v okolí žije. Budou jíst cokoliv dostanou. Budou spát ve špíně a vlhku. Jejich odměnou jsou slzy, objetí a úsměvy od lidí, kterým pomáhají. Večer se spolu s ostatními sesednou, dají si pár piv, promluví o rybaření a ráno zase vstanou před úsvitem a jdou znovu na to. Budou dřít tak dlouho, dokud všichni nebudou zachráněni a v bezpečí.

Většina z nich přijela sama. Většina z nich má obnošené oblečení v army stylu a velká část z nich jsou skutečně veteráni, nebo aspoň lovci a rybáři. Většina z nich jsou nejspíš majitelé zbraní a většina pravděpodobně hlasovala pro Trumpa. Obyčejní Texasané. Pro městské intelektuály burani, vidláci, primitivové, náckové. Jsou to ti, kteří když ve večerním vysílání slyší plky o „mužském privilegiu“ a „ženské rovnoprávnosti“, zvednou se, vypnou televizi a jdou spát.

To jsou ti lidé, které levičáci a libtardi nenávidí, ti, kterým se jen vysmívají.

To jsou ti, kteří přes to všechno zachovávají klid a mlčí. Nestrhávají pomníky, nedemonstrují. Když se stane jakákoliv katastrofa, právě tito muži dělají skutečné hrdinské činy – protože to jsou skuteční muži.

Je čas opustit nenávistné stereotypy

Na rozdíl od politicky korektních liberálů většina lidí nevidí život rozdělený do rasových nebo sexistických kategorií. Vidí lidi pomáhající lidem. Spontánní pomoc těchto mužů, kteří utvořili armádu dobrovolných záchranářů, byla fackou pro ty, kdo chtějí vidět jen „toxickou maskulinitu“, mužský šovinismus. Existuje mnoho příležitostí, a to nejen v případě katastrof, kdy jsou chlapácké reakce dobré, ne-li život zachraňující.

Reportáž New York Times ukázala lodě záchranářů s namalovanými obrázky texaských vlajek a nahotinek. Muži byli nevyspalí, hladoví a ozbrojení. Kouřili cigarety. Mluvili sprostě. Dnešní feministky by z nich dostaly alergický záchvat. Pro lidi z Texasu jsou však právě oni hrdinové.

A ti chytřejší z amerických liberálů přiznávají, že to se šikanou „bílého heterosexuálního muže“ poněkud přehnali: „Je to pro nás všechny cenné ponaučení. Naše kultura potřebuje více Texasu a méně politické korektnosti.“

„The heroism shown by ordinary Texans has been a great antidote to the prejudices expressed by well-off liberals towards ‘deplorable’ Americans. The politically correct view is that white folks are irredeemably racist, and the country is inescapably divided by race, yet the images from Houston told a different story.“  Sean Collins, Spike

Zdroj: 1