Mechanismus zotročení státu se nijak neliší od mechanismu zotročení konkrétního jednotlivého člověka. Představme si člověka, který si neopatrně půjčil peníze na velký úrok. Aby svůj dluh mohl splatit, vypůjčil si peníze od dalšího lichváře, poté to musel udělat znovu atd. Skončí to tak, že dluh společně s úroky vzroste natolik, že člověk je schopen hradit pouze úroky a dluh se stane prakticky věčným. Jak jej vymoci? V takovém případě se věřitel nejprve obrátí na vymahače a nejrůznější živly zaměřené na „vymáhání“ podobných dluhů. Pokud to ale nepomůže – tedy dlužník už opravdu nemá, z čeho by dával – začíná „fyzická akce“.
Představte si, že náš dlužník je například majitelem nějakého duševního vlastnictví nebo má hezké mladé děvče. Může takové děvče dostat od některého z věřitelů neslušný návrh? Ano, je to zcela pravděpodobné. Úplně stejně to však probíhá i na úrovni států (a spolupracujících institucí). Zájmem těch, kteří peníze půjčují, je udělat to tak, aby dluh neustále rostl, aby dlužný stát dluh nesplatil, aby jej splatit nebylo možné. Protože konečným cílem „lichváře“ ve světové politice není získání úroků, ale uvedení dlužných států do politické závislosti.Ukrajina je případem takového vývoje z posledního období.
Abychom pochopili, jak takové „lupičské“ bankovní instituce fungují, musíme si uvědomit, že peníze, které půjčí Mezinárodní měnový fond (MMF) nebo některý ze západních států, pro ně nemají vlastně žádnou cenu, protože vznikají prostě z ničeho. Nejsou kryty žádnými aktivy ani zlatem – a tak v případě, že by dluh nebyl splacen, věřitelský stát o nic nepřijde a docela jednoduše si vytiskne nové bankovky (opět nekryté).
Zato stát, který není schopen uhradit dluh penězi, je přinucen „vyplatit se“ svým přírodním bohatstvím, rozmístěním cizích vojenských základen na svém území, změnou politického kurzu či „správným“ hlasováním v orgánech OSN. Jako příklad splátky dluhu prostřednictvím války lze uvést Hitlerův Reich.
Jak to celé funguje v dnešní mezinárodní politice, vysvětluje v rozhovoru pro informační a analytický portál Postfaktum ruský politik, spisovatel a novinář, zakladatel hnutí Antimajdan a předseda ruské politické strany Партия великое отечество – Velká vlastenecká strana Nikolaj Starikov.
Chcete tím říci, že válka není výrazem konfliktu zájmů, ale výsledkem zadání věřitele?
Válka je pokračováním politiky jinými prostředky. Je samozřejmě jednodušší a levnější bojovat prostřednictvím cizích rukou. Odpovězme si na otázku, proč současné ukrajinské vedení neustále hovoří o válce s Ruskem a rozsévá kolem sebe semena antiruské nenávisti? To je přece proto, aby se odvděčilo za půjčky poskytnuté Západem Ukrajině. Musí proto v tom lepším případě vyvolávat rusofobii, v tom horším případě pak válku.
Jak velká je pravděpodobnost války?
K tomu, aby válka začala, musí někdo zaútočit jako první. Rusko se to udělat nechystá a ukrajinská vláda na to nemá potřebný potenciál. V případě napadení Ruska by totiž události nabraly takový obrat, jaký by se pro kyjevskou vládu jen stěží dal považovat za příznivý. Úkolem Ukrajiny je proto trvale Rusko provokovat a vtáhnout ho do válečného konfliktu. To je hlavním důvodem nelidského ostřelování civilních budov a střelby na obytné čtvrti měst. Nejde o vojenské cíle či záměry – a i to je důvodem, proč jsou do ukrajinské armády přijímáni zločinci a spodina společnosti.
O to, aby si stát maximálně podmanily, usilují věřitelé velmi důsledně. Připomeňme si příklad Rumunska za vlády N. Causesca. V roce 1989 se mu podařilo splatit všechny zahraniční dluhy Rumunska. Hlavně proto byl ještě tentýž rok svržen podle klasické technologie „barevných revolucí“ a majdanů: neznámí odstřelovači stříleli po demonstrantech a poté, aniž by byli zadrženi, se někam „ztratili“ – a žádné řízení se s nimi nekonalo. Nicolae Ceaușescu byl zastřelen i se svou manželkou – a nové rumunské vedení ihned zažádalo o půjčky (chudé a zadlužené Rumunsko bez prostředků na zaplacení vlastních lékařů, kteří houfně utíkají ze země, a zdravotnictví se tak dostává do kritické situace, si hodlá pořídit americké protivzdušné systémy Patriot za stamiliony dolarů; vojenský rozpočet Rumunska letos přesahuje 3 mld. dolarů – pozn. edit.).
Co Sýrie? Jde tam o stejný příběh?
Tady je třeba zvážit dva rozdílné pohledy. Je možné předpokládat, že té „hlavní světové mocnosti“ dnes vládnou idioti připravení jít do války kvůli článkům na facebooku, aniž by byli schopni pochopit, že tyto příspěvky nemají žádný reálný základ. Takto například Hitler ukazoval 1. září 1939 veřejnosti fotografie „Poláky zvěrsky umučených Němců“, což se pro něj stalo dostatečným důvodem pro napadení Polska Německem. Tady je odpověď zcela jasná: pokud někdo chce, aby byla válka, důvod pro její zahájení si najde.
Uvědomte si, prosím, že připravit takový úder na Sýrii (myšlen útok USA křídlatými raketami na leteckou základnu Šajrát), jaký byl proveden během návštěvy prezidenta Číny v USA, netrvá jeden den. Výsledek útoku je přitom prakticky roven nule – zahynulo několik málo lidí a byla poškozena sekundární struktura jednoho letiště. Šlo tak s největší pravděpodobností o upozornění pro čínského prezidenta, ale i představitele ostatních států, že „světový četník“ nikdy nespí.
Říkáte tím, že světoví bankéři připravují novou válku? Proč?
Položme si otázku: proč je válka pro někoho nutná? Říká se, že americký ministr zahraničí s sebou do Moskvy přivezl ultimátum: buď budete vy, Rusové, s Íránem a Asadem, nebo s „progresivním lidstvem“. Druhá otázka: proč je Asad pro USA tak zásadní postavou? Copak na světě neexistují jiné režimy, které neodpovídají představám a kritériím „americké demokracie“? Co například Saúdská Arábie, kde se pederastům usekávají hlavy na veřejných parkovištích? Útočí na ně USA? Ne.
Znamená to, že stejně dobře by bylo možné nestřílet ani po Asadovi. Příčina tedy není v jeho osobě – jde o principy americké politiky. „Pokud si někoho podmaníme, nebude nám v ničem překážet, i kdybychom ho měli přivést do hrobu“ – toje myšlenka, kterou USA šíří po celém světě. Je to výzva ke kapitulaci, k projevu slabosti a podřízení se. Ne, Asad není protivníkem USA ani významným činitelem světové politiky – a není to při veškerém respektu k ní ani Sýrie. Skutečnými protivníky Spojených států jsou Rusko a Čína. Proti těm jdou a na ty USA tlačí. Tím, že neustále atakují tyto své dva hlavní soupeře, se je USA snaží zlomit. A následně pak se státem, který neodolal, zkouší uzavřít samostatné dohody proti tomu druhému. I proto Američané rozžhavují situaci v oblastech, ve kterých se v Sýrii nacházejí naši vojáci, místo toho, aby se tam situaci snažili „zchladit“. Z obdobných důvodů pak posílají svoje válečné lodi k pobřeží KLDR, odkud je blízko jak do Ruska, tak do Číny.
Proč přesto nezačala válka na Korejském poloostrově?
Američané jsou připraveni bojovat pouze tam, kde jim nebude kladen větší odpor. Ještě jednou připomínám, čeho vlastně chtějí dosáhnout: chtějí poslat signál a varování celému světu. Pokud se ovšem v důsledku těchto poselství dostanou USA „do louže“, bude efekt přesně opačný, než by chtěly. Proto je třeba plánovat a pečlivě vážit všechny následující kroky. A tyto kroky dnes USA zvažují. V minulých stoletích existoval pojem „politika dělových člunů“: to evropské velmoci posílaly k břehům jiných států válečné loďstvo, které tam buď demonstrovalo „svoji vlajku“, nebo pokud to nestačilo, zahájilo dělostřeleckou palbu na pobřeží. Pokračování této „politiky dělových člunů“ dnes můžeme pozorovat na Korejském poloostrově.
Vracím se teď k otázce týkající se bankéřů chystajících novou válku. Jaká válka by to měla být?
Cílem této války by bylo zničení ekonomických center světa stojících proti Američanům. Jak víte, dolar zahájil svoji cestu za dosažením pozice světové měny díky totálnímu rozvratu evropské ekonomiky (po 2. světové válce – pozn. překl.). K zotročení evropské ekonomiky došlo s pomocí Marshallova plánu, kdy USA poskytly evropským zemím finanční půjčky a tím si je jednak zavázaly, jednak vytvořily poptávku – nejprve po své měně, potom i po své průmyslové produkci, kterou válkou poničené země mohly nakoupit pouze v USA.
Nyní jde o to samé. Ve světě se nashromáždil velký přebytek peněz. Je proto nutno vyvolat válečný konflikt, ve kterém budou spáleny dluhy a zničena ekonomika – v důsledku čehož vznikne u bojujících států zájem o úvěry. A v tomto okamžiku se objeví „bankéři“ a nastoupí „druhý dech“, který nechá ekonomiku USA na pokoji. Protože USA vlastně leží na velikém ostrově – a s žádným reálným nepřítelem nesousedí – budou moci svoji příznivou geografickou polohu plně využít k programu rozvoje.
Existuje k takové válce nějaká alternativa? Může se světová ekonomika a politika ubírat i jinou cestou?
Jistěže existuje. Alternativou je kolaps americké dolarové sféry s následným zákonitým snížením životní úrovně v západní části světa (je třeba dodat, že nejen tam – pozn. edit.). A do toho se jim samozřejmě vůbec nechce. Není náhodou, že Donald Trump šetří na všem, jenom ne na vojenském rozpočtu. Obyvatelé Západu jsou dnes přesvědčeni, že jejich kvalitní život je důsledkem působení „demokratických hodnot a struktur“. Nikdo jim neřekne, že veškerý jejich blahobyt pochází z dalších a dalších emisí světových valut, kdy jeden stát tiskne bankovky a další státy je pak stahují jako svoje zlaté valutové rezervy.
Zdroj: ea24.cz