Po pěti hodinách jednání mezi oběma diplomaty za zavřenými dveřmi se stalo něco, co nikdo nečekal. Po skončení jednání s Lavrovem utekl Rex Tillerson zadními dveřmi, nasedl do auta a vyrazil do hotelu Ritz Carlton v Moskvě. To je ten hotel, ve kterém se měl Donald Trump oddávat sexuálním hrátkám, jak před volbami v USA tvrdil americký mainstream. Rex Tillerson v hotelu zůstal dvě hodiny a potom vyrazil zpátky do Kremlu, kde se setkal tajně s Vladimirem Putinem. Novináři o tom vůbec nevěděli, původně měli zato, že Tillerson odjel ze schůzky s Lavrovem kvůli živému satelitnímu spojení s Donaldem Trumpem přes americký vojenský satelit, přes které američtí diplomaté mluví naživo s prezidentem v případě, že nedůvěřují telefonům.

Rex Tillerson opravdu satelitní spojení použil a mluvil naživo přímo s Donaldem Trumpem a zřejmě ho informoval o výsledku jednání s Lavrovem a velmi narychlo byla sjednána schůzka s Vladimirem Putinem. To je důvod, proč Tilleson odjel zpátky do Ritzu a tam čekal na potvrzení mimořádné pohotovostní schůzky s Vladimirem Putinem. Spojené státy se zřejmě rozhodli zaútočit vzdušnými prostředky proti Severní Koreji a Rex Tillerson měl o tomto informovat ruského prezidenta, protože takový krok jde mimo pravomoci posouzení a schválení ze strany Sergeje Lavrova. Z jednání Tillersona s Putinem není žádný obrazový záznam, ani fotografie. V naprostém utajení tak proběhlo zřejmě jednání, které má souvislost s dvěma kroky, které plánuje Trumpův bezpečnostní poradce, generál Herbert R. McMaster, který chce do Sýrie vyslat americký invazní svaz o síle až 150,000 mužů a stejně tak chce zaútočit preventivně na Severní Koreu.

Když po skončení schůzky s Putinem opravdu tisková konference začala, Rex Tillerson zopakoval, že Bašár Asad musí odejít a řekl to jako jasné stanovisko americké vlády. Reakce Sergeje Lavrova byla diplomatická, ale v Damašku způsobila značné znepokojení. Sergej Lavrova nezopakoval pevný postoj mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova, který pouhý den před návštěvou Tillersona v Moskvě prohlásil, že na podpoře Moskvy Bašáru Asadovi se nic nemění. Sergej Lavrov na tiskové konferenci pouze uvedl, že Rusko nesdílí americký naivní postoj ke svrhávání diktátorských režimů, protože nic dobrého z toho nikdy nebylo. S tímto výrokem mám obrovský problém. Nejen já, ale hlavně Damašek a Bašár Asad. Prezident Sýrie není žádný diktátor, ale v demokratických volbách zvolený prezident Sýrie. Velmi se mně dotklo, že Sergej Lavrov toto nevmetl Rexu Tillersonovi do očí.

Byla to přece americká administrativa Baracka Obamy, která vyzbrojovala FSA, později ISIL, zatímco na územích pod kontrolou Damašku proběhly regulérní volby syrského prezidenta. Bašár Asad nevládne z pozice nevoleného subjektu (jako je např. nikým nevolená Evropská komise která má diktátorské atributy), ale vládne z pozice zvoleného prezidenta. Sergej Lavrov v tomto prohlášení evidentně použil přístup lavírování a nepíchání do amerického vosího hnízda, což se mi opravdu nelíbí. Sergej Lavrov v minulosti opakoval dokola jednu jedinou sympatickou větu, že o odchodu nebo setrvání Bašára Asada musí rozhodnout Syřané ve volbách a Bašáru Asadovi musí být umožněno kandidovat. Minulý týden v Moskvě však došlo ze strany Sergeje Lavroval k nebezpečnému newspeaku, resp. k jeho akceptaci pocházející ze strany Rexe Tillersona.

Jestliže americký ministr zahraničí řekne natvrdo, že Asad musí odejít a ruský ministr zahraničí na to řekne, že svrhávání diktátorů nepřináší dobré výsledky, tak je to naprostý úlet a výstřel do zájmů Ruska, protože tím Lavrov de facto řekl, že Rusko podporuje diktátory, protože je to lepší řešení než to, které nastane po svržení diktátora. V případě Asada je to přitom výrok naprosto vražedný, který de facto potvrzuje americké nálepkování syrského prezidenta. Sergej Lavrov měl místo toho raději zopakovat, že Moskva podporuje demokraticky zvoleného prezidenta Sýrie, jenže to se nestalo.

Rex Tillerson podle názorů americké alternativy přijel do Moskvy s nabídkou, která se zřejmě úzce týkala Bašára Asada a Sergej Lavrov neměl nijak kompetenci takovou nabídku posoudit, takže to posunul přímo nadřízenému, Vladimiru Putinovi. Proto nebyla o schůzce zhotovena žádná dokumentace, foto, video, nic. Vzhledem k tomu, že Rex Tillerson na tiskovce nic nezměnil ze svého postoje k Asadovi a Segej Lavrov překvapivě neprotestoval proti Tillersonově nálepce Asada a ani ho nepodpořil, tak je zde reálné riziko, že došlo k lehkému posunu Moskvy ve vztahu k Asadovi. A ten posun nebude v jeho prospěch, ale spíše opačným směrem. Pokud porovnáme výroky Dmitrije Peskova z minulého úterý a výroky Lavrova po schůzce s Tillersonem, je tam markantní posun v tom, čemu se říká projev odhodlání. Lavrov se Asada, na rozdíl od Peskova, nijak nezastal a pouze zopakoval, že svrhávání diktátorů není správné a že Rusko by chtělo vidět nějaké opravdové důkazy.

To je samo o sobě správné, současné americké obviňování Asada je založené na nejasných důkazech jedné neziskovky s bílými přilbami, kterou financuje CIA, ale Lavrovovo nereagování na Tillersonův výrok, že Asad musí odejít, mi přijde jako velmi zlé znamení. Stejně tak o víkendu zrušil Pchjongjang test jaderné zbraně. Napětí je sice stále velmi vysoké, ale KLDR couvla a toto můžeme interpretovat podle toho, co jsem říkal v pátek na Svobodném rádiu, že Čína sedí na dvou židlích a bude se snažit donutit KLDR k zachování status quo, aby nepropukla válka na Korejském poloostrově, protože to by destabilizovalo hlavně Čínu a současné pro-západní křídlo uvnitř v komunistické straně Číny a posílilo by to tzv. maoistickou frontu uvnitř strany.

Protože neexistuje žádný záznam z Tillersonovy schůzky s Putinem, tak se lze pouze dohadovat, co bylo hlavním tématem, ale souvislosti naznačují, že Tillerson pouze seznámil Putina s tím, že USA budou usilovat o odstranění Asada s nebo bez pomoci Ruska a stejně tak budou usilovat o pád režimu Kim Čong Una v KLDR, což by přímo destabilizovalo Čínu. Když totiž Lavrov na tiskovce potom hovořil o svrhávání diktátorů, nemusel mít přímo na mysli Asada, ale spíš Kim Čong Una v KLDR. Něco takového by mohlo destabilizovat Čínu, a i když je Čína pro Rusko spíš rival než spojenec, tak destabilizace Číny by rozvrátila celou globalizovanou ekonomiku a přímo by to ohrozilo i Rusko.

Bude potřeba sledovat kroky Kremlu a Bílého domu v příštích dnech a týdnech, nejen v Sýrii, ale i ve vztahu ke KLDR a Číně. Tyhle tajné schůzky mají svůj velmi děsivý rozměr, jde v nich o dohadování věcí, které nelze tlumočit novinářům, ani je nijak dokumentovat na záznamové nosiče, takže pouze doufejme, že Rusko nezačne přehodnocovat svůj závazek v Sýrii v neprospěch Bašára Asada, a že nedošlo k žádnému kšeftu něco za něco výměnou za ústupky Moskvy. Po obrovských veletočích Donalda Trumpa by další zklamání, tentokrát z Moskvy, bylo pravdu už moc. Musíme doufat, že Vladimir Putin nedovolí politikaření a pletichy okolo podpory Ruska syrskému prezidentovi.

Zdroj: 1