Je sice pěkné, že mají firmy nyní povinnost uvádět, zda jejich výrobky obsahují palmový tuk,ale výrobci do složení napíšou že jsou tam tuky v různém poměru. Realita tedy může být pořád taková, že tam palmový tuk bude převládat.  Copak nemůžeme místo palmového tuku používat řepkový nebo slunečnicový? Nejen že bychom ulehčili svému organismu,ale zároveň bychom tím podpořili místní zemědělce a ekonomiku. Navíc se spousta našich výrobků pyšní titulem tradiční receptura, vyrobeno podle tradičního receptu apod… To nám chtějí opravdu namluvit že už tehdy používali palmový tuk? Já jako spotřebitel bych se s jinou chutí výrobku docela snadno smířil, navíc co si budeme nalhávat, ta spousta Éček a regulátorů s chutí tak zamíchá, že bychom to stejně asi nepoznali.

Za druhé už jenom způsob pěstování palmy olejné je zvěrstvo, jinak se to opravdu napsat nedá. Jestli si myslíte, že se půda legálně kupuje, tak bych Vás rád informoval o tom, že například na Sumatře se prales prostě zapálí a pak se tam (i nelegálně) založí plantáž. Kvůli migrantské vlně se naše „seriozní zpravodajství“ ani neobtěžovalo (a nebo jen velmi málo) informovat lidi o tom, že plíce naší planety hoří a pochybuji, že většina z nich bude vědět i této iniciativě, jako i o podobných skupinách, kterým není lhostejný osud přírody všude po světě. Nadnárodní firmy místní malé zemědělce nabádají k prodeji (za zlomek opravdové hodnoty) nebo zapálení svých políček,aby tam mohla být následně založena nebo rozšířena plantáž Co je ještě horší, tak že v plamenech hynou zvířata, vzácní orangutani, tygři a tak dále. Byl jsem na několika přednáškách, kde jsem se dověděl například to, že zaměstnanci firem pěstujících palmy olejné, mají přímo povinnost na orangutana vystřelit, pokud ho na plantáži uvidí. Že jsou to ohrožená zvířata, která nemají na výběr a že jim ubývá životního prostoru, s tím si nikdo hlavu neláme, hlavně že mají zisky. Já nevím jak Vy, ale já bych se nerad dožil toho, aby za mnou jednou přišly děti s tím, že neví jak vypadá prales, nebo kdo ví jak za 50 let může naše planeta vypadat. Nedejbože, aby se nás jednou zeptali: „Proč jste to nechali zajít až sem?“ Co jim chcete odpovědět? Že se nás to netýkalo, že to byl jen byznys? Já bych se hanbou do země propadl. Pokud ale TEĎ něco neuděláme a řekneme si, že to není náš problém, může si další generace říct to samé. A pak už třeba může být pozdě.

Proto se na Vás obracím s výzvou: nebuďme lhostejní k tomu, co se ve světě děje. My jako lidé jsme schopní obrovského soucitu a solidarity,ale také jsme schopní páchat hrozné věci. A zavírat lhostejně oči před problémy je přece nevyřeší. Za celou dobu naší historie jsme dokázali úžasné věci a pokud se nás sejde dost, jistě dokážeme i toto, musíme ale začít každý z nás a hlavně teď. Příroda za sebe ale mluvit nedokáže, proto za ni hovořím já, jako jeden z dalších více než 20 tisíc (z celkových 268 tisíc pozvaných) lidí. A já říkám pomozme zase najít ztracenou rovnováhu.

S přátelským pozdravem, úctou a přáním hezkého dne

Martin Pokorný