Syn vzal svého starého otce na večeři do restaurace. Otec byl již velmi starý, a tak se při konzumaci jídla dosti ušpinil, jídlo mu padalo také na kalhoty, oblečení. Ostatní návštěvníci restaurace se na něj dívali s velkou nevolí a nechutí.
Jakmile jeho otec dojedl, syn se ani trochu necítil trapně nebo provinile. Vzal svého otce do umývárny, aby jej očistil. Když společně odcházeli z restaurace, byli v tichosti pozorováni, aniž by někdo řekl něco uštěpačného či poznámku na jejich účet. Když procházeli restaurací, najednou se otec zeptal syna:
Nezanechal jsi tady něco? Na to jeho syn odpověděl, že nikoli.
A otec odpověděl: Ale ano, dal jsi lekci všem synům a naději všem otcům.
V tom restaurace úplně utichla. To, že se za vás někdo postaví, to je ta největší výhra, to nejkrásnější, co máte. A ani nejvyšší účet vám nic takového nezaplatí, to je zkrátka k nezaplacení.